Sociální sítě, jako visionboard nebo destrukce seberealizace?!

Na blogu máme první „HATE“. Je tady už asi 3 měsíce, ale nějak šel mimo nás. Nesmazala jsem ho ani na něj nikterak nereagovala. Není ničím originální, dotyčný/á nepíše nic co bych o sobě v životě neslyšela milionkrát za zády, takže nás daný názor příliš nepřekvapil. 

• vysvětlení pro starší generaci  - (babička tenhle "blog" pravdě podobně čte) HATE znamená negativní, až nenávistný komentář

Tenhle výlev emocí na nás mě přivedl zpátky na myšlenku, kterou jsem chtěla již několikrát zformulovat. Dnešní doba je možná fyzicky jednodušší, máme knoflík na všechno. Můžeme se kamkoliv dopravit nebo lehce s kýmkoliv spojit a o domácích činnostech ani nemluvě.

Psychicky je to naprostý opak a to několika násobně. Všichni máme Facebook nebo Instagram a vidíme denně stovky dokonalých fotek a videí – plných dokonalých míst, těl, jídel, aut, lodí, domů, opět těl, šperků, momentů, ŽIVOTŮ. Nepřeberné množství fotek, obrázků a lidí z celého světa se kterými chtě-nechtě poměřujeme svůj aktuální život. 

Dřív Petra ani Tomáš nevěděli, kde Anička z vedlejší vesnice právě je, co má k obědu, natož jak jí to strašně sluší v těch nových šatech s obrovským výstřihem. 

V používání sociálních sítí se dělíme na několik skupin:

• skupina otravných - denně nás informují co mají k obědu, zaplavují citáty o zlomeném srdci a sdílejí příručky jak zachránit velrybu
• nebezpeční tichošlápci - mluví o tom jak facebookařema opovrhují, vůbec tomu to světu nerozumí, nechtějí s nim mít nic společného, ale přesto ho mají a ví všechno o všech
• odpadlíci - flegmatičtí jedinci, kterým je to celý nějak ukradený, občas přidají video o zvířátkách a jsou šťastný :)

Můžeme jich vypsat dalších 20 a určitě přijdete na mnohem vtipnější, než já. 

Ta největší skupina "normálních" běžných uživatelů má kategorii A a B.

Skupina A používá obrázky, jako pomyslný visionboard. Na pobavení a inspiraci pro svůj život, kam to chtějí jednou dotáhnout, co by si rádi pořídili, ochutnali, zažili nebo místa, která touží navštívit. :) V podstatě nesbíráte postavičky z Kinder vajíčka, ale likujete a koukáte na fotky ze kterých si děláte pomyslnou vizuální koláž.

Druhá skupina jsou především stalkeři se zakalenou myslí, která nad dokonalýma – cizíma – fotkama přemýšlí, proč? Proč se nenarodili do lepší rodiny, většího bohatství, krásnější země, dokonalejšího těla. Proč je to vlastně všechno, tak nespravedlivé? Nevidí, jak toho dosáhnout, ale naprosto přesně odcitují své argumenty, proč toho niky nedosáhnou. Ano, nenarodili jsme se na stejné startovací čáře, ale o cílové rovince si rozhodujeme sami. Mrzí mě, že všichni lidé nedostali v životě to co já a to čeho si nejvíc cením a zaslouží si to každý – zemi bez války, pitnou vodu, rodinu, zdraví atd. Ale nebudu se za to omlouvat a rozhodně nebudu litovat ten zbytek, který má to co já. To co nedostalo 50% lidí celé populace a stejně budou poměřovat svůj život se životem druhých na základě fotek s Ferrari nebo umělýma prsama na soukromé pláži.

Ano, tahle doba sociálních sítí je a může být deprimující, zvlášť když zrovna sedíte v práci a všichni dávají fotky z dovolených (můj muž by vám teda řekl, že v pracovní době nemáte co dělat na FB, ale o mém pedantovi jindy :D). Na světě je i pár vyjímek v řádech desítek lidí, kteří to mají možná vše zadarmo...ale za zbytkem všech těch nádherných fotek cizích profilů vidím mnohem víc.

To že někdo nepublikuje fotky svíčkové s 12ti knedlíky z nejhorší putiky neznamená, že v ní nikdy nebyl a ani, že nejí svíčkovou. Bavil by vás profil, kde se neustále objevují jen fotky z práce v 11 večer s přídavkem negativních popisků? Budou vás pozitivně nabíjet aktualizace statusů co kdy a jak musí dotyčný ještě stihnout, zaplatit nebo vyřídit? Budete se na profil takové osoby vracet? Asi ne...

 Já nepatřím k těm, kteří mají miliony followerů, liků a komentů, ani je nepotřebuji stejně, tak jako nepotřebuji mít miliony v monopolech. Neudělá vás to šťastnější ani bohatší. To že publikuji fotky a ukazuji drobné části kapitol z našeho života o které se ráda podělím s myšlenkou, že někoho pobaví, inspirují nebo „jen“ vykouzlí úsměv na tváři neznamená, že říkám kdo jsem a jaká jsem.

Nedávám fotky z MHD ani s raní kocovinou nad kofolou a dokonce ani selfíčka s účetními rozvahami.

Neblázněte, nebuďte slepí a nesuďte život dle obrázků....